Pokus je každá realizace určitého předem stanoveného komplexu podmínek [Kába, B., 1999]. Pokus musí být reprodukovatelný, to znamená:
· je nutno, aby podmínky, za nichž pokus probíhá, byly stabilizovány,
· existuje alespoň teoretická možnost opakování pokusu,
· výsledek pokusu není předem znám (výsledek není jednoznačně určen jeho podmínkami), je to však právě jeden z prvků známé množiny výsledků, kterou nazýváme základní prostor (možné výsledky náhodného pokusu).
Jev je každý fakt, o kterém, jakožto o výsledku pokusu, má smysl prohlásit, zda nastal nebo nenastal.
Typy jevů:
· jev jistý - vždy nastane při daném komplexu podmínek,
· jev nemožný - nikdy nenastane při daném komplexu podmínek,
· jev náhodný - může a nemusí nastat při daném komplexu podmínek.
Opačný jev
Jev, který spočívá v nenastoupení jevu A je jev opačný k jevu A, značí se (A negace).
Obr. 2.1 Opačný jev
Průnik jevů
Obr. 2.2 Průnik jevů
Sjednocení jevů
Obr. 2.3 Sjednocení jevů
je definována jako poměr počtu pokusů příznivých danému jevu m ku počtu všech pokusů n:
.
Vychází se z experimentálního zjištění, že při zvětšování počtu pokusů n ® ¥ se relativní četnost určitého jevu P* blíží k určité konstantní hodnotě, kterou nazveme pravděpodobností jevu A [Kába, B., 1999]
Pravděpodobnost jevu A je rovna počtu m možných výsledků pokusů příznivých jevu A k počtu n všech možných výsledků pokusu [Kába, B., 1999]:
Za předpokladu, že všechny výsledky jsou stejně možné a jsou všechny, n je konečné číslo.
a) ,
b) pravděpodobnost nemožného jevu A je rovna nule [P(A) = 0],
c) pravděpodobnost jistého jevu A je rovna jedné [P(A) = 1],
d) A1, A2,…, An jsou po dvou neslučitelné jevy, to znamená, nikdy nemohou nastat současně dva z těchto jevů, potom platí
Tato kapitola je podrobně popsána v literatuře [Kába, B., 1999].