Syntéza

Syntézou regulačního obvodu rozumíme stanovení struktury a parametrů regulačního obvodu, tak aby byly splněny požadavky, kladené na regulační pochod (dosažení cíle řízení).

Cíle řízení:
  • stabilní regulační obvod,
  • minimální doba regulace
    obr. 1,
  • požadovaný relativní překmit obr. 1,
  • minimalizace vlivu poruchových veličin,
  • přesné sledování žádané hodnoty regulovanou veličinou,
  • nulová trvalá regulační odchylka,
  • ROBUSTNOST regulačního obvodu na změnu parametrů soustavy.

    - Doba regulace. Doba, za kterou se průběh regulačního pochodu
    dostane trvale do pásma ±
    od žádané hodnoty
    - Maximální překmit. Zpravidla první amplituda křivky regulačního pochodu
    - Doba, kdy regulovaná veličina dosáhla maximální hodnoty
    - Přesnost regulace - pásmo regulace (většinou ± 3% nebo ± 5%)
    Obr. 1. Charakteristické veličiny průběhu regulačního pochodu

    Postup návrhu regulačního obvodu:
          1) určení vlastnosti regulované soustavy (viz. kapitola Experimentální identifikace systému),
          2) volba struktury regulátoru s ohledem na kvalitu regulace viz tab. 1,
          3) optimální seřízení regulátoru, tj. návrh správného zesílení a časových konstant regulátoru,
          4) vyhodnocení kvality regulace.

    Volba struktury regulátoru

    Volba struktury (typu) regulátoru je určená především vlastnostmi soustavy, kterou chceme regulovat. Přehled typu regulátoru k dané soustavě je uveden v tabulce 1.

    Tab. 1. Volba struktury regulátoru pro jednotlivé typy regulovaných soustav
    Typ regulátoru Hodí se k regulaci soustav
              I

    proporcionálních se setrvačností 1. řádu, s malou časovou konstantou, bez dopravního zpoždění, při malých a pomalých změnách zatížení,

              P

    proporcionálních i integračních se setrvačností 1. řádu, se střední časovou konstantou, popř. s malým dopravním zpožděním, při malých změnách zatížení; (zanechává trvalou regulační odchylku),

              PI

    proporcionálních i integračních se setrvačností vyššího řádu s libovolnými časovými konstantami, s velkým dopravním zpožděním, při velkých a pomalých změnách zatížení,

              PD

    proporcionálních i integračních se setrvačností vyššího řádu se středními časovými konstantami, s velkým dopravním zpožděním při malých změnách zatížení; (zanechává trvalou regulační odchylku),

    PID

    proporcionálních i integračních se setrvačností vyššího řádu s libovolnými časovými konstantami i s delším dopravním zpožděním, při velkých a rychlých změnách zatížení,

    Dvoupolohový

    proporcionálních se setrvačností 1. řádu, s velkou časovou konstantou, bez dopravního zpoždění, při malých změnách zatížení.



     

    Metody syntézy řízení regulačního obvodu

    Zieglerova - Nicholsova metoda kritického zesílení

    Zieglerova - Nicholsova metoda čtvrtinového tlumení

    Zieglerova - Nicholsova metoda přechodové charakteristiky

    Seřízení regulátoru metodou standardních tvarů

    Seřízení regulátoru podle optimálního modulu

    Metoda symetrického optima

    Metoda inverze dynamiky


     
    Zieglerova - Nicholsova metoda kritického zesílení


    Metoda podle J.G. Zieglera a N.B. Nicholse je metoda experimentální a umožňuje seřízení regulátoru přímo za provozních podmínek.

    Princip metody spočívá v přivedení regulační obvodu do tzv. kritického stavu, tj. na kmitavou mez stability, přičemž regulátor pracuje pouze s proporcionální složkou (tohoto stavu regulátoru je dosaženo dosazením do rovnice 1). Integrační a derivační složka regulátoru je vyřazena nastavením integrační časové konstanty na co možná nejvyšší hodnotu a derivační časové konstanty na nulovou hodnotu .


    Přenos PID regulátoru:
    (1)

    Experimentální seřízení regulátoru aplikací metody

    Postup:
    1. Vyřazení integrační a derivační složky regulátoru, nastavením integrační a derivační konstanty.
    2. Postupným opatrným zvyšováním zesílení regulátoru , přivedeme obvod na mez stability (do kritického stavu). V tomto okamžiku začne obvod kmitat s konstantní amplitudou , a s konstantní periodou kmitů .
      Hodnota zesílení regulátoru , při které regulační obvod dosáhne meze stability, je označena jako kritické zesílení . Periodu kmitů, s kterou obvod na mezi stability kmitá, se pak nazývá kritickou periodou (obr. 2).

    Obr. 2. Určení kritické periody kmitů

    1. Po dosazení zjištěných hodnot kpk a Tk do empirických vztahů pro daný typ regulátoru v tab. 2, vypočteme optimální hodnoty stavitelných parametrů (, a ) příslušného regulátoru.

    Tab. 2. Optimální hodnoty stavitelných parametrů regulátoru
    Typ regulátoru
    P    ----- -----
    PI   -----
    PD  -----
    PID

    Seřízení ryze integračního regulátoru provedeme postupným zmenšováním integrační časové konstanty , tak dlouho, až v obvodu vzniknou netlumené harmonické kmity. Tím dosáhneme kmitavé meze stability a integrační časová konstanta pro daný okamžik se stává kritickou .

    Pak nastavíme integrační časovou konstantu regulátoru dle vztahu:

    a) pro periodický tlumený průběh regulačního pochodu
    b) pro aperiodický průběh
    Pozn:

    Zesílení regulátoru zvětšujeme opatrně, protože náhlé a velké zesílení by mohlo vést k destrukci seřizované soustavy (snažíme se vyvolat malé ustálené kmity neohrožující soustavu).


    Zpět

     

    Zieglerova - Nicholsova metoda čtvrtinového tlumení


    Tato modifikace Zieglerovy-Nicholsovy metody jako jediná nemá analytické řešení a jedná se o čistě experimentální metodu. Používá se v případě, kdy regulační obvod nelze přivést na kmitavou mez stability, nebo tam, kde by mohlo na kmitavé mezi stability dojít k poškození samotné regulované soustavy.

    Postup řešení:
    1. Vyřazení integrační a derivační složky regulátoru, nastavením integrační a derivační konstanty.
    2. Zvyšování zesílení regulátoru tak dlouho, až poměr třetí amplitudy a první amplitudy bude ¼, tzn.
      V tomto okamžiku dojde ke čtvrtinovému tlumení, z grafu průběhu funkce (obr. 3) odečteme hodnotu čtvrtinové periody . Zesílení regulátoru , při kterém k tomu došlo, nazveme čtvrtinové zesílení regulátoru .


    Obr. 3 Určení čtvrtinové periody

    1. Z tabulky 3, určíme optimální hodnoty stavitelných parametrů pro daný typ regulátoru.
    Tab. 3. Optimální hodnoty stavitelných parametrů regulátoru
    Typ regulátoru
    P    ----- -----
    PI   -----
    PID

    Zpět

     

    Zieglerova - Nicholsova metoda přechodové charakteristiky

    U této metody syntézy soustavy vycházíme ze znalosti průběhu přechodové charakteristiky. Používáme ji pro soustavy s aperiodickým průběhem odezvy (bez překmitu).

    Z grafu přechodové charakteristiky určíme:
    1. Tečnu v inflexním bodě přechodové charakteristiky.
    2. Bod, kde tečna protne časovou osu, určí dobu průtahu (její konec) a dobu náběhu (její začátek), viz. obr. 4. Doba náběhu je určena průsečíkem tečny s časovou osou a s pořadnicí ustáleného stavu.

    Pozn:

    Není-li od počátku přechodového děje patrná odezva systému, označíme tuto dobu jako dopravní zpoždění a nezahrnujeme ji do doby průtahu (viz obr. 5).


    Obr. 4. Určení doby průtahu a doby náběhu


    Obr. 5. Určení doby průtahu a doby náběhu u soustav s dopravním zpožděním
    1. Odečtené hodnoty doby průtahu , doby náběhu a zesílení soustavy dosadíme do tab.4 a určíme optimální hodnoty stavitelných parametrů pro daný typ regulátoru.

    Tab. 4. Optimální hodnoty stavitelných parametrů regulátoru
    Typ regulátoru
    P    ----- -----
    PI   -----
    PD  -----
    PID

    Zpět

     

    Seřízení regulátoru metodou standardních tvarů

    Tato metoda vychází z určitých vzorových typů přenosů uzavřeného regulačního obvodu , o kterých víme, že dávají vyhovující kvalitu regulačního pochodu. Podle těchto přenosovů upravujeme seřízením parametrů regulátorů hodnoty koeficientů přenosu pro danou regulovanou soustavu tak, aby se koeficienty této konkrétní funkce a funkce vzorové navzájem rovnaly.

    V praxi se používá dvou typů standardních tvarů, a to:

    a) Whitleyho standardní tvary
    1. Nulová trvalá regulační odchylka při skoku polohy
    Přenos řízení a přenos otevřeného regulačního obvodu (q =1)
       
    Tab. 5. Standardní tvary charakteristického mnohočlenu

    Rezonanční převýšení =1
    Konstanta a je libovolně volitelná - určuje časové měřítko

    2. Nulová trvalá regulační odchylka při skoku rychlosti
    Přenos řízení a přenos otevřeného regulačního obvodu (q =2)
       
    Tab. 6. Standardní tvary charakteristického mnohočlenu

    Rezonanční převýšení =1,1
    Kořeny charakteristického mnohočlenu tvoří aritmetickou řadu (všechny jsou reálné). Platí to i pro tab. 7.

    3. Nulová trvalá regulační odchylka při skoku zrychlení
    Přenos řízení a přenos otevřeného regulačního obvodu (q =3)
       
    Tab. 6. Standardní tvary charakteristického mnohočlenu

    Rezonanční převýšení =1,4

    b) Standardní tvary podle kritéria ITAE (Integral of time-multiplied absolute value of error)
    ITAE - jedno z integrálních kritérii kvality regulačního pochodu
    1. Nulová trvalá regulační odchylka při skoku polohy
    Přenos řízení a přenos otevřeného regulačního obvodu (q =1)
       
    Tab. 8. Standardní tvary charakteristického mnohočlenu


    2. Nulová trvalá regulační odchylka při skoku rychlosti
    Přenos řízení a přenos otevřeného regulačního obvodu (q =2)
       
    Tab. 9. Standardní tvary charakteristického mnohočlenu


    3. Nulová trvalá regulační odchylka při skoku zrychlení
    Přenos řízení a přenos otevřeného regulačního obvodu (q =3)
       
    Tab. 10. Standardní tvary charakteristického mnohočlenu


    Použití metody:
    1. K dané regulované soustavě navrhneme vhodný typ regulátoru, např. dle tabulky 1.

    2. Určíme obrazový přenos otevřeného regulačního obvodu (2) a stupeň astatismu tohoto přenosu, a je-li to možné, provedeme při výpočtu kompenzaci časových konstant. Dalším krokem bude výpočet přenosu řízení dané soustavy (3). Nebude-li shodný se standardním tvarem pro dané q, budeme muset od této metody seřízení regulátoru upustit.

    3. Je-li splněn bod 2, pak charakteristický mnohočlen uzavřeného regulačního obvodu položíme roven standardnímu mnohočlenu z tab. 5-10 (dle stupně astatismu q a použité metody).

    4. Ze získaných rovností vypočteme optimální hodnoty stavitelných parametrů regulátoru.

    Obr. 6. Regulační obvod
    (2)
    (3)

    Zpět

     

    Seřízení regulátoru podle optimálního modulu

    Kritérium vychází ze skutečnosti, že maximum na křivce signalizuje rezonanční jev, tj. náchylnost uzavřeného regulačního obvodu k málo tlumeným kmitům.


    Obr. 7. Průběh modulu uzavřeného regulačního obvodu

    Z obr. 7 je patrné rezonanční zvětšení modulu - . Mezi rezonančním zvětšením modulu a maximálním překmitem regulačního pochodu je souvislost. Čím větší je rezonanční zvětšení, tím větší je i maximální překmit. Kritérium je odvozeno z podmínky minima kvadratické plochy.

    Má-li být splněn cíl řízení , pak musí být také splněno . Pak optimální přechodový děj nastane tehdy, bude-li se amplituda co možná v největším rozsahu frekvenci blížit jedné a bude monotónně klesat bez rezonance obr. 8.




    Obr. 8. Průběh žádaného modulu uzavřeného regulačního modolu


    Podobný průběh bude mít i druhá mocnina .

    Je dán přenos řízení
    kde n je stupeň polynomu jmenovatele, m stupeň polynomu čitatele.

    Pak platí
    kde koeficienty
       
       

    Teoretickým cílem řízení je, aby se , tedy . Tohoto však nemůžeme dosáhnout, protože neexistuje reálný systém, pro který platí n = m (slabá podmínka fyzikální realizovatelnosti). Pro všechny reálné objekty platí n > m (silná podmínka fyzikální realizovatelnosti) a tedy platí, že

     .....   .

    V těchto podmínkových nerovnostech volíme, pokud to jde, rovnosti.
                    kde i = 1, 2, …

    Získáme tak soustavu podmínek, jejichž jejíchž řešením dostaneme hodnoty stavitelných parametrů regulátoru pro optimální seřízení regulátoru.

    Při výpočtu přenosu řízení použijeme, je-li to možné, kompenzaci časových konstant.

              Kritérium optimálního modulu v sobě nezahrnuje podmínky stability, proto je nutné splnění podmínek stability prověřit, a před samotnou aplikací této metody na reálný objekt i simulačně ověřit. Používá se pro systémy se stupněm astatismu q < 2.

    V praxi je výhodné použít již vypočtených hodnot stavitelných parametrů pro vybrané charakteristické soustavy.

    Zpět

     

    Metoda symetrického optima

    Používá se pro systémy se stupněm astatismu q 2 a vychází z metody optimálního modulu. Její odlišnost od metody optimálního modulu spočívá v tom, že jednotlivé koeficienty pokládáme rovny nule.

    = 0
    kde i = 1, 2, …

    I u této metody je nutné splnění podmínek stability prověřit.

    Zpět

     

    Seřízení regulátoru metodou inverze dynamiky

    Tato metoda se používá pro seřizování standardních typů konvenčních regulátorů pro regulované soustavy, a to především pro soustavy s dopravním zpožděním. Metoda inverze dynamiky zachovává jednoduchost Zieglerovy-Nicholsovy metody, ale je přesnější, univerzálnější a umožňuje jednotný přístup k seřízení analogových i číslicových regulátorů.

    Seřízení regulátoru metodou inverze dynamiky vyžaduje, aby obrazový přenos regulované soustavy byl ve standardním tvaru:

    kde - časová konstanta kmitavé regulované soustavy 2. řádu, - koeficient poměrného tlumení kmitavé regulované soustavy 2.řádu .

    Postup seřízení regulátoru metodou inverze dynamiky:

    1. Identifikace soustavy a určení jejího obrazového přenosu .
    2. Posouzení zda je ve tvaru vhodném pro použití této metody.
    3. K dané soustavě s přenosem přiřadíme odpovídající typ regulátoru podle tab. 11 a vypočteme jednotlivé stavitelné parametry regulátoru.

    Tab. 11. Vztahy pro výpočet stavitelných parametrů regulátoru
    V tab. 11 je: T - vzorkovací perioda,
    - časová konstanta uzavřeného regulačního obvodu bez dopravního zpoždění,
    a - experimentálně zpřesněné zesílení otevřeného regulačního obvodu s dopravním               zpožděním a číslicovým regulátorem pro požadovaný překmit.

    Koeficient a se používá pro výpočet u soustav s dopravním zpožděním , a jeho hodnota je závislá na zvoleném relativním překmitu uzavřeného regulačního obvodu.

    (4)


    Obr. 9. Přechodová charakteristika uzavřeného regulačního obvodu s dopravním zpožděním


    Pro analogový regulátor (T = 0) je koeficient a roven
    (5)

    Ve vztazích (4) a (5) jsou α a β koeficienty určené z tab. 12 pro požadovaný relativní překmit .

    Tab. 4.12. Stanovení koeficientů α a β pro relativní překmit
    0 0,05 0,10 0,15 0,20 0,25 0,30 0,35 0,40 0,45

    0,50

    α 1,282 0,984 0,884 0,832 0,763 0,697 0,669 0,640 0,618 0,599 0,577
    β 2,718 1,944 1,720 1,561 1,437 1,337 1,248 1,172 1,104 1,045 0,992

    U soustav bez dopravního zpoždění = 0, vyjde aperiodický průběh odezvy uzavřeného regulačního obvodu, tedy bez relativního překmitu . Dynamika přechodového děje je pak závislá na hodnotě zvolené časové konstanty (obr.10).

    Volba časové konstanty musí být provedena s ohledem na omezení akční veličiny, tedy s ohledem na maximální nastavitelnou hodnotu zesílení regulátoru .




    Obr. 10. Přechodová charakteristika uzavřeného regulačního obvodu bez dopravního zpoždění


    Zpět
    Zpět na začátek stránky