Pro řízení je příznačné, že se uskutečňuje jako součinnost dvou nebo více objektů (např. řízeného a řídicího), takže jejich kauzální relace se odpovídajícím způsobem kombinují. Spojením vzniká složený objekt, obecně zvaný systém. Za systém považujeme jakékoli účelové uspořádání jednodušších objektů ve složitější celek vyznačující se interakcí těchto objektů a výslednými vlastnostmi, jež tento celek charakterizují.
Při spojování dílčích objektů ve funkční celek - systém dílčí kauzální relace na sebe charakteristickým způsobem navazují a vytvářejí určité uspořádání zvané struktura systému. Strukturu nejlépe znázorňujeme orientovaným grafem - nejčastěji tzv. blokovým schématem. V blokovém schématu je každá z dílčích relací reprezentována svým blokem podle obr. 2.1 a orientovanými spojnicemi mezi bloky je vyjádřena vstupní, resp. výstupní úloha jednotlivých veličin v těchto blocích - relacích. Orientované spojnice u blokových schémat regulačních obvodů představují směr šířeného signálu. Jestliže se signál rozdvojuje do více bloků, označí se rozdvojovaní místo tečkou. Jestliže se naopak několik signálů algebraicky sčítá v jeden signál, označí se součtovým členem, při odečítání se příslušná část vyplní.
Vlastnosti bloků jsou nejčastěji popsány jejich přenosy G(s). Může však také jít o popis diferenciální rovnicí, funkční závislostí, přechodovou funkcí nebo charakteristikou apod.