1. Úvod
V posledních letech je stále více kladen důraz na získávání dat a jejich
efektivní zpracování. Společnost Microsoft uvedla na trh software Microsoft
SQL Server 2000, který je vhodným nástrojem pro práci s daty. Microsoft SQL
Server 2000 (dále jen SQL Server) je databázový a analytický systém určený
pro elektronické obchodování a zpracování dat. Patří mezi jedny z nejvýkonnějších
relačních databázových systémů, které dnes velmi často tvoří základní
databázovou vrstvu podnikových informačních systémů.
SQL Server je dodáván na trh v několika různých edicích, které se vždy
svým obsahem snaží maximálně vystihnout potřeby klienta:
- Windows CE Edition
- Desktop Engine Edition
- Personal Edition
- Standard Edition
- Developer Edition
- Enterprise Edition
Mezi základní rozdíly mezi těmito edicemi patří např.:
- Symetrický multiprocessing (SMP) - umožňuje podporu, v závislosti na
druhu operačního systému, až 32 procesorů.
- Podpora clusteru (jen edice Enterprise/Developer) - pro rovnoměrné vyrovnávání
zátěže mezi servery s podporou automatického zotavení po havárii.
Jak už vyplývá z názvu, SQL Server využívá pro správu databází a databázových
souborů jazyka SQL. Pro práci s SQL Serverem není však nutná detailní
znalost jazyka SQL, jelikož je zde k dispozici množství uživatelsky přijatelnějších
grafických nástrojů, které práci s tímto serverem velice usnadňují. Za
zmínku stojí např. správce služeb Service Manager pro spouštění různých
služeb, které s SQL Serverem souvisí. Nebo neméně důležitý Enterprise
Manager určený pro vytváření databází a tabulek aj. Tyto nástroje budou
detailněji popsány v další části.
Při práci s daty je potřeba tato data často přesouvat. K tomuto účelu
slouží dva nástroje: BCP (bulk copy program), pro přesunování dat mezi
databázovými tabulkami SQL Serveru a služby pro transformaci dat - DTS (Data
Transformation Services), které umožňují až jedenáct možných připojení
pro import a export dat.
K SQL Serveru je také možno přistupovat např. prostřednictvím internetu, a
to pomocí adres URL a protokolu HTTP. Vlastní přístup je pak prováděn
pomocí virtuálních adresářů na webovém serveru.